Kde v těle je trauma uloženo a jak se projevuje

Pokud v životě zažijete něco traumatizujícího, anebo když se v dětství nenaplní vaše emoční potřeby a vy musíte potlačit některé emoce, zapisuje se to do nervového systému, pojivových tkání a svalů. Necítíte se dobře, špatně spíte, potíte se, jste podráždění a divíte se, co se to s vámi děje a proč reagujete s vysokou razancí. Prožívané pocity si často vůbec nespojujeme se zraněními prožitými v minulosti.

Projevy traumatu

Často se trauma projeví v blízkých vztazích, kde reagujeme tak, jak bychom to sami od sebe nečekali. Trauma se projevuje neustálou ostražitostí, tendencí mít vše pod kontrolou, nespavostí a tzv. nočními můrami. V reakci na trauma v nás současné zážitky mohou spouštět silné reakce v podobě emocí, ale i bolestí těla, které jsme zažívali při původním traumatu. Jednáme automaticky přes získané zvládací strategie a obrany, které nám v minulosti pomohly zvládnout náročné situace.

Otisk traumatu

Často jsme ve vleku reakcí boje a útěku díky minulým zkušenostem uloženým v emočním mozku. Otisk traumatu v nás zůstává v podobě emocí a tělesných vjemů, které se v realitě projeví reakcemi a pocity, i když si trauma vědomě nepamatujeme. Trauma nám bere z rukou otěže vlastního života, jako bychom pod jeho vlivem už nebyli ani strůjci svého bytí. V práci s traumatem jde hlavně o znovunalezení sebe sama a znovunapojení se na sebe, které vede k většímu sebeuvědomění.

Traumata a souvislosti s potížemi

Trauma z dětství či dospívání často vede třeba k obezitě či poruchám příjmu potravy. Může jít o fyzické, sexuální nebo emoční zneužívání, násilí v rodině, zanedbávání, ale i zdánlivě banální rozvod, různé duševní choroby a závislosti rodičů či úmrtí rodiče nebo jiného člena v rodině, anebo třeba věznění rodiče. Každá taková zkušenost zvyšuje riziko obezity, závislosti, autoimunitního i duševního onemocnění a také zvyšuje riziko dysfunkčního chování. Rizika se navíc nesčítají, ale násobí. Výsledkem je odpojení se od těla, mysli i přítomnosti a negativní nahlížení na svět.

Negativní pocity

Následkem traumatu jsou často pocity studu a viny, protože děti si vše berou osobně a nabývají pocitu, že jsou ti špatní. Hluboký stud si v sobě pak nevědomě mnozí neseme životem. Postrádáme základní zvládací mechanismy, jako je neschopnost říkat „ne“, nadměrná vstřícnost a milost vůči všem, anebo enormní potřeba pracovat a pomáhat. Jde o snahu získat si přízeň ostatních lidí. Různé typy mechanismů k potlačování emocí mohou vést k bolestem a nemocem. Díky našim kurzům koučinku s trauma informovaným přístupem si lze osvojit zásady rozpoznávání tělesných vjemů spojených s emocemi, bolestmi, nemocemi a traumatickými vzpomínkami.

« zpět