Trauma a jeho rozpoznání
Psychologické trauma není jen samotným faktem traumatické události. Jde o něco, co se v nitru neukončí, v těle zůstává v napětí a v psychice je léta zablokovaným prožitkem. Trauma je něco jako zaseknutá reakce.
Trauma a nepochopitelné reakce
Představte si, že něco v klidu děláte a vedle vás prudce zazní hlasitý zvuk. Leknete se, svaly se napnou a tělo se připraví na reakci útěku nebo obrany. Za běžných okolností tato reakce skončí, my si vydechneme, uklidníme se a napětí samo odezní. Při traumatu ale úleva nepřichází. Trauma je nedokončený proces, ve kterém tělo i psychika tzv. zamrznou v okamžiku nebezpečí. I po letech tak můžeme reagovat na drobnosti jako je hlasitý zvuk, prudký pohyb či tón hlasu, jako by se nebezpečí vrátilo.
Signály traumatu
Trauma se neprojeví jen velkými emočními výbuchy, ale často se ukazuje v maličkostech, se kterými si trauma z minulosti nespojujeme.
- Nadměrná reakce na drobné podněty, např. místa, hlasy, vůně a zvuky.
- Automatické stažení částí těla, čelistí, nohou, ramen či prstů.
- Stálá ostražitost a pocit, že musíte být připraveni na něco špatného.
Trauma není rozsudek ani slabost
Trauma neznamená slabost a nemusí trvat navždy. Není to naše vlastnost, ale nedokončený příběh, který potřebujeme uzavřít. S dostatečným časem, podporou a správnou pozorností jej lze ukončit, vrátit si sebevědomí, celistvost, pohodu a klid. Trauma není událost, ale nedokončený proces, který lze s koučem dokončit.
Vězni našeho dětství
Trauma nás uvězní v minulosti, stále nás nutí k automatickým reakcím a bere nám svobodu volby. Nevědomě tak opakujeme vzorce z dětství, aniž bychom přijali možnost jiné cesty. Utrpení vzniká při snaze utéct před bolestí. A právě útěk před bolestí a strach z potlačovaných emocí nás stále udržuje v začarovaném kruhu.
Osobnost jako adaptace na trauma
Naše osobnost je často jakýmsi souborem adaptací na trauma, které jsme si osvojili v dětství. Ty nás současně chrání a brání nám žít plnohodnotný život. Identifikujeme se s nimi, aniž bychom si uvědomovali, že nejsme jen souborem svých traumat.
Cesta k uzdravení a celistvosti
Kořeny traumatu můžeme odhalit a osvobodit se od nich. Můžeme se naučit pracovat se svými podvědomými vzorci a znovu začít objevovat své pravé já. Uzdravení vyžaduje čas, důvěru, otevřenost a také soucit projevený především k sobě samému.
