Poslední roky potkáváme stále víc lidí, kteří říkají jednu věc:
„Cítím, že bych chtěl pracovat s lidmi jinak.“
Někdy je za tím hluboký profesní posun.
Jindy jen únava, vyhoření nebo ztráta smyslu v současné práci.
Rozdíl mezi těmito dvěma motivacemi rozhoduje o tom, jestli se pro vás z koučování stane smysluplný obor nebo další slepá ulička.
A právě tady dělá většina lidí chybu.
Tři falešné důvody, proč uvažujeme o koučování
Možná se v nich poznáte. A samy o sobě jsou v pořádku. Jen je fajn vědět o nich a vzít je v potaz.
1. Chci pryč ze své práce
Únava z prostředí, frustrace z vedení, stereotyp.
To všechno je legitimní.
Ale touha odejít není totéž co připravenost vstoupit do nové profese.
Koučování není únikový východ. Ani návod na rychlé zbohatnutí.
Jasně, nabízí možnosti vysokého výdělku i smysluplnou práci.
Především je to ale náročná práce s odpovědností za druhé.
Pokud je hlavní motivací hlavně utéct z místa, na kterém vám není dobře, zpozorněl bych.
2. Baví mě rozvoj, psychologie a práce s lidmi
Zájem o téma je dobrý začátek.
Ale profese kouče stojí na něčem jiném než na fascinaci lidskou myslí.
Stojí na schopnosti:
- udržet hranice
- zvládnout nejistotu
- nezachraňovat klienta
- unést, že změna někdy nepřichází
Tohle (a řada dalších dovedností) se učí v koučovacím výcviku. Výsledkem výcviku s dostatečným počtem hodin praxe je to, že se v první řadě změníte vy.
A to je dobré vzít v potaz.
Jste připravení investovat čas, energii a úsilí do sebe? Do rozvoje svých dovedností a osobnosti?
3. Chci dělat práci, která má smysl
Smysl je silná hodnota.
Ale smysl sám o sobě nestačí.
Koučování není jen o pomáhání.
Je o systematickém rozvoji dovedností, dlouhodobém tréninku a schopnosti podívat se i na vlastní slepá místa.
Smysl v něm beze sporu najdete. Ale nasedá na kompetence, které u sebe rozvinete.
Co skutečně rozhoduje
Pokud někdo uvažuje o výcviku vážně, díváme se obvykle na několik oblastí:
1. Motivace
Je to útěk nebo skutečný posun identity?
2. Očekávání
Vidím realitu profese, nebo představu o rychlé změně svojí situace?
3. Emoční kapacita
Unesu nejistotu, frustraci, projekce klientů? Unesu, že mi to na začátku možná nepůjde?
4. Sebereflexe
Dokážu si přiznat vlastní limity a pracovat s nimi? Bez toho není možné růst.
5. Ochota dlouhodobě se učit
Jsem připravený investovat čas, energii i ego?
Nikdo není hotový kouč na začátku. To je smyslem výcviku a následného vzdělávání.
Ale bez těchto ochoty do sebe investovat se cesta rychle komplikuje.
Otázky, které si málokdo položí
Než uděláte rozhodnutí, zkuste si upřímně odpovědět:
- Pokud by první rok nebyl finančně stabilní, pokračovali byste?
- Pokud by klient nereagoval podle vašich představ, ustáli byste to? S podporou zkušeného kolegy?
- Pokud byste se museli konfrontovat se svými slabými místy, vydrželi byste?
Pokud jste si odpověděli ano, pak je možné, že je koučování skutečně váš směr.
Tak jak poznat, kde teď stojím?
Subjektivní pocit často nestačí.
Někdy jsme k sobě příliš tvrdí.
Jindy příliš optimističtí.
Proto jsme vytvořili krátký test připravenosti, který vám pomůže zorientovat se v klíčových oblastech:
- motivace
- očekávání
- emoční připravenost
- přístup ke změně
Test vás nehodnotí jako vhodné nebo nevhodné.
Pomůže vám realisticky uvidět, kde teď stojíte, a co by případně stálo za to posílit.
Pokud o téhle profesní změně přemýšlíte vážně, začněte tady.
Test vám zabere 3 minuty a výsledky uvidíte hned.
